fotostranky.org

Labe – náš nejmohutnější tok, pramenící v Krkonoších, nedaleko Labské boudy. Někde jsem před časem slyšel, že cesta k jeho prameni patří k základnímu vzdělání. Proto jsme se k němu s rodinou vydali ;). Popíšu vám velmi jednoduchou cestu, kterou zvládnete za jeden den a to i s menším dítětem. S námi cestovala bez problémů naše 5ti a kousek letá dcera a cestou jsme potkávali i rodiny s kočárky (chce to trochu terennější model). Cestou pojedete autobusem, můžete se naobědvat či alespoň posvačit a navečer můžete být zase doma. Terén není náročný a povětšinou se jedná o upravené trasy, délka celé popisované pěší trasy je necelých 8km. Co se týče financí, záleží na vás, ale moc toho potřebovat nebudete. Základem je, alespoň pro ty co nechtějí a nebo nemohou šlapat pěšky delší trasu, alespoň 2x 20,- Kč na osobu za autobus.Podle našich zkušeností doporučuji kvalitní obuv a přibalit teplejší oblečení ať je v údolí sebevětší pařák. Hodí se i něco proti dešti, počasí na hřebenech dokáže i nepříjemně překvapit.

My jsme vyrazili autem něco kolem 9. hodiny ranní a v 11. jsme již parkovali na našem výchozím bodě – Horní Mísečky, parkoviště. Za parkoviště zaplatíte 60,- Kč (cena v roce 2007) a auto tam můžete nechat celý den, nebo spíše musíte, dále už se autem stejně nedostanete.
Po sbalení a malém protažení z cesty se vydáte po silnici směrem vzhůru k zastávce autobusu, ta je vzdálená zhruba 300 metrů za levotočivou zatáčkou, nemůžete ji minout, je označená a určitě tam už bude pár lidí čekat. Jízdní řád si můžete prostudovat dopředu na webu ČSAD Semily. Jená se o linku 670073, vaše odjezdová stanice je Vítkovice, Horní Mísečky a konečná Vítkovice, Zlaté návrší. Cena je 20,- Kč za osobu a jednu cestu. Píšou, že děti platí 10,- Kč, ale po nás pan řidič nic nechtěl (ceny v roce 2007). Cesta bude trvat zhruba 5-10 minut, cestou není žádná zastávka ;). Kdo nechce autobusem, může si trasu projít pěšky, pro dospělého člověka to není nic namáhavého a nahoře jste za chvilku.

Takže cestu autobusem máme za sebou a ocitli jsem se v sedle Zlatého návrší. Hned nedaleko, nebo spíše přímo na místě nejdeme Vrbatovu boudu a vedle ní kiosek. Kiosek nabízí klasické občerstvení, ve Vrbatově boudě je restaurace. Výběr jídel není ohromující, ale na dobrý oběd či svačinu je dostačující. Vedle zastávky najdeme také informační stánek KRNAPu, kde koupíme pohledy, mapy, turistické známky atd atd, to samé seženeme také v kiosku a i ve Vrbatově boudě. V okolí nejdeme i několik informačních tabulí a map.
Ale my se vydáme na cestu. Jako první bod našeho zájmu může být mohyla Hanče a Vrbaty. Mohyla připomíná sportovní tragédii z roku 1913, kdy zde zahynul český lyžař Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata. Od mohyly je krásný pohled na Labský důl, Labskou boudu a po celém okolí, ten si nenechte ujít.
Po návštěvě mohyly se vydáme na cestu a jako první větší orientační bod nás čeká Labská bouda. Můžeme se vydat po asfaltce přímo k ní, nebo po červené turistické značce po upravených cestách. My jsem se vydali po červené, tak si nenecháme ujít pár krásných zastávek cestou. Sestoupíme dolů a cestou mineme několik pevnostních srubů. Cestou k Pančavskému vodopádu se odkrývá krásný výhled na náhorní plošiny Pančavské a Labské louky. Před námi vidíme i betonovu Labskou boudu a po pravé ruce se před námi otvírá Labský důl a hluboko pod námi leží Labské jámy – Harrachova, Pančavská a Navorská, s téměř 200 metrů vysokými srázy. Cestou se můžeme z Ambrožovy vyhlídky podívat přímo na strmé stěny Labského dolu a nebo se zastavit u vodopádu Pančavy. Její vody se vrhají až 250 metrů hluboko do Pančavské jámy, kde je vidět Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou Krkonoš, pojmenované na počest významného krkonošského badatele prof. Schustlera, který již v r. 1923 formuloval první návrh na prohlášení Krkonoš za národní park. Dále pokračujeme stále po hraně Labského dolu až k Labské boudě.

Na Labské boudě se nachází menší restaurace, takže kdo chce může si zde odpočinout. Můžete též sejít dolů, po modré značce, pod Labskou boudu a po pár desítkách metrů narazíte na Labský vodopád.
K prameni Labe se pokračuje směrem nad Labskou boudou. Zvolna stoupáme zvlněným terénem Labské louky, rozlehlé vrcholové plošiny, jejíž část tvoří rašeliniště porostlé klečí. Červená značka nás dovede až k prameni Labe. Pramen Labe, tzv. Labská studánka je opatřena betonovou skruží a leží v nadmořské výšce 1386,3 m.n.m. a jedná se spíše o symbolické označení pramene. Skutečný pramen vzniká o něco výše v rašeliništi mezi kosodřevinou. Pramen je doplněn o mozaiku erbů velkých měst, kterými Labe protéká na své téměř 1200 km dlouhé cestě do Severního moře. Zde končí červená značka a i naše cesta.
Dá se pokračovat dále, ale to si necháme třeba na další výlet. Zpět se můžeme vrátit cestou kterou jsme přisli, nebo se u Labské boudy napojit na asfaltku a po ní pokračovat až k Vrbatově boudě, kde počkáme na autobus, který nás odveze zpět do Horních Míseček.

Případným výletníkům přeji šťastnou cestu a můžete psát vaše názory pod článek.

Mapka okolí pramene Labe

1) Zastávka BUS, Vrbatova bouda, kiosek
2) Mohyla
3) Ambrožova vyhlídka
4) Vodopád Pančavy
5) Labský vodopád
6) Labská bouda
7) Pramen Labe